Dokument „Zásady územního rozvoje Prahy“, mění význam slova zásada

 „...svoboda sama o sobě nemůže dobře účinkovat a sama se zhroutí, když se nepodaří nalézt způsob, jak ji spojit s vytříbenou a dovednou administrativou.“  John Stuart Mill, Úvaha o vládě ústavní. Modelem bezzásadovosti a opovržení potřebami města a jeho obyvatel jsou  „Zásady územního rozvoje“, kterými magistrátní zastupitelé dnes schválili vnitropražskou variantu dálničního okruhu. Učebnicový příklad špatného urbanistického řešení ukazuje jak dalece se rozešel  zájem politické reprezentace  a  zájem jeho obyvatel.  V několika pokračováních bych chtěl ze známých skutečností složit celistvý obraz této parodie  tržního  hospodářství a demokracie.

varianty pražského dálničního okruhuuzemní podklady hl.města Prahy

SLA-BI-KÁŘ  SPEKULATIVNÍHO  URBANIZMU /

Urbanizmus je  školní učení architektů, jak plánovat rozvoj měst. Realita je  naše  politicko-byrokratická praxe. “Odborná“ interpretace  potom   dělá  z rozšád  politických  spekulantů  a  lokajské  byrokracie  medialní  hru  na „Architekturu“. Historie ukazuje, že urbanizmus nabízí stejná překvapení jako onen známý zaječí pytel.  Víme  z posledních sta let, co všechno se za touhle vědou může schovávat.  Za totality se  urbanizmus stal ideologickým nástrojem inženýrsví lidských duší a  tak  dostávaly punc světovosti, modernity a pokroku, ty„nejkrásnější“ ,v  architektonických soutěžích vybrané  modely,  nudných sídlištních  nocleháren. Dnes po ideovém obratu čouhají z  výprodejního koše historického města stavební  XXL vetřelci, v provinčním dolíčku celebrovaní jako hvězdy  světovosti a pokroku. Mezi  takto zideologizované  extrémy vystavby se bohužel nevejde stavební rozvoj harmonického města, kterým Praha dosud  je.  Parazitující „verchušce“   politických podnikatelů  je těžké připustit, že komplexní organizmus města  je veřejný kulturní statek. V české verzi  „kapitalizmu“ můžeme dnes mluvit o novém fenoménu: „spekulativním urbanizmu“ -  správním systému , jak navrhovat a prosazovat stavební projekty  v jiném než veřejném zájmu. Jak to funguje v praxi?   

AU-TO  HOU-KÁ …aneb jak vypálit  primátorův rybník?

Plánovací aktivizmus primátora pomáhá jeho medialním obrazu reformátora. Metropolitní plán je kouřová clona v hybridní válce o moc a o profit z veřejného majetku.Odborná diskuze o budoucnosti Metropolitního plánu maskuje cynickou politickou realitu.Tou je nerušeně pokračující výprodej kvality a budoucnosti města bezohlednému developmentu.

O vazbách politiky, byznysu a plánování města mluví i jen zdánlivě nevýdělečný „pražský dálniční obchvat“. Už název nám napovídá, že to co se týká metropole, nekončí na hranicích Prahy, jak nám namlouvá Metropolitní územní plán.Spor o severní nebo jižní variantu dokončení obchvatu Prahy spadá do primátorování arch. Kasla. Ten na veřejném jednání v aule Zemědělské univerzity vystoupil rázně pro vnitřní „jižní“ variantu, vedoucí územím Prahy, dnes již zakotvenou v tzv. Metropolitním územním plánu Prahy. Ministerstvo dopravy a ŘSD, jako celostátní instituce ale proti záměrům Metropolitního plánu připravuje dálniční okruh v tzv. „severní“ variantě mimo území Prahy. Je to malé politické zemětřesení. „Severní“, vnější varianta,  totiž nabízí místo klientelisticky lukrativního vnitřního obchvatu celostátně účelný projekt.  Nejde jen o to, že je „severní“ varianta lepší podle pěti  kriterií, kterými se dopravní stavby posuzují.  Důležitější je, že vládci Prahy by takto ztrátili  jeden sice od počátku kontroverzní, zato politicko-mocensky  zásadní projekt.  Všechny zásady tvorby města šly stranou, když dnes zastupitelstvo  schvalilo  „zásady uzemního rozvoje“, aby hra již dávno rozdanými  kartami mohla pokračovat.    Severní varianta obchvatu  potrefí již připravované developerské projekty. Městskou kasu minou evropské dotace.  Jižní varianta obchvatu vedoucí územím Prahy, podobně jako tunel Blanka pod Letnou, jejíž nesmyslné trasování s ní od počátku souvisí, dopravu v Praze evidentně jen dále komplikují. Jižní varianta navržená v 70tých letech dnes vede zastavěným územím a bude mnohokrát dražší.    O co komu jde, když se se ignorují budoucí finanční, stavební a dopravní problémy? Úvahy o „vzájemně výhodném ošetření developerských aktivit“ by mohly být jedním možným vysvětlením. Nemusí jít vždy o přímý osobní prospěch politika z nákupu pozemků, ale o ruku na páce politické moci. Každý komunální politik ví, že kdo má v rukou plánování města, sedí na prameni stranické prosperity i své vlastní kariéry. Dokud byl primátor Hudeček pražským radním pro rozvoj, zastával se vnější varianty pražského okruhu. Snad i tady je vysvětlení, proč radní Hudeček jako primátor své priority změnil.

Projekty, které mají politický záměr, jako byla Blanka, nebo Jižní obchvat  jsou od počátku finančně podceněny. Odpovědnosti  za rozhodnutí se primátor, radní nebo starostové zbaví, když odborné námitky jsou smeteny hlasováním zastupitelů,  v pohodlném vědomí  beztrestnosti za rozhodnutí, které si vylíže v  době realizace stavby už nová reprezentace. Není snad prosazení  projektu,  u kterého dojde k několikanásobnému prodražení, aktem zpronevěry veřejných prostředků,  který musí být posouzen  bez možnosti promlčení? Veřejnost má šanci  v komunálních volbách dát rozsudek sama, pokud si opět  nelklene před billbordy oprášených VIP prominentů.

pokračování příště